Významný historik Manětínska František Wonka se narodil 11. května 1900 manželům Josefu a Viktorii Wonkovým ve východočeské Úpici nedaleko Trutnova, kteří zde provozovali obchod se smíšeným zbožím. Jejich jediný syn František v Úpici navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Středoškolská studia absolvoval na německém benediktinském gymnáziu v Broumově. V září roku 1920 odešel na další studia do Říma, kde studoval na filozofické fakultě a následně na staré české bohoslovecké koleji Bohemicum. Dne 13. července 1924 zde přijal kněžské svěcení.
V polovině června roku 1925 se František navrátil do Československa a už v září toho roku na žádost hraběte Jana Karla Lažanského nastoupil jako kaplan do manětínské farnosti. Po čtyři roky vypomáhal děkanu Josefu Pomrhoncovi v duchovní správě a po jeho odchodu do penze na podzim roku 1929 byl ustanoven novým děkanem. Jak se zmiňuje ve své práci Kniha o faře manětínské, děkan Josef Pomrhonc mu předpověděl, že „asi v Manětíně uvázne“. To se vyplnilo. František Wonka v Manětíně prožil téměř 42 let svého života. Naplno se věnoval kněžským povinnostem. Do jeho farního obvodu patřily kromě města Manětín obce Brdo, Hrádek, Česká Doubravice, Vladměřice, Hvozd, Lipí a Újezd. Náboženství vyučoval na školách v Manětíně, ve Hvozdě a v Hrádku, kam pěšky docházel.
S velkou oblibou se věnoval studiu písemných dokumentů v archivech, děkanském, městském a rodiny Lažanských. Pro práci s archivním materiálem byl dobře vybaven – uměl německy a latinsky. Patřil k největším znalcům manětínské historie. Ve svých mnoha pojednáních zpracoval především dobu barokní, zejména působení hraběnky Marie Gabriely Lažanské, rozené Černínové, za níž v Manětíně došlo k velkému kulturnímu a stavebnímu rozmachu. Ve svých studiích rovněž popsal dějiny městečka Manětín na konci 19. a v 1. polovině 20. století. Historii pak přibližoval i zdejšímu obyvatelstvu ve svých kázáních.
Počátkem roku 1949 byl František Wonka pověřen správou kralovického vikariátu po náhle zemřelém P. Josefu Martinů. V polovině července toho roku byl zatčen Státní bezpečností a vězněn na krajském velitelství Národní bezpečnosti v Plzni. Dne 29. září byl spolu s jinými vikáři plzeňského kraje převezen do věznice na Pankráci v Praze. Propuštěn byl o měsíc později. Sám v pamětní knize manětínského děkanství poznamenává, že „za celou dobu svého působení v Manětíně nebyl nikdy tak dlouho vzdálen od osady jako těchto těžkých 50 dní.“
František Wonka patřil v roce 1958 k iniciátorům založení Kruhu přátel Manětínska. Stal se jeho prvním předsedou. Spoluzakládal i místní vlastivědné muzeum, rád zde pomáhal při instalaci. Se zájmem sledoval i archeologický výzkum, prováděný od r. 1965 v nedalekém Hrádku.
Dne 29. dubna 1967 náhle zemřel v nedožitých 67 letech na krvácení do mozku v nemocnici v Kralovicích. Pohřeb se konal 3. května 1967 na hřbitově u sv. Barbory. Se zemřelým se přišlo rozloučit asi 1600 osob, z toho 42 kněží, vedených pražským biskupem Františkem Tomáškem.
Duchovní správce manětínské farnosti František Wonka byl neobyčejná osobnost. Odborná veřejnost vždycky oceňovala jeho práci historickou. Prostí věřící si jej vážili zase jako vzorného kněze a člověka ryzího charakteru. Není náhodou, že je mezi Manětínskými vzpomínám dodnes a jeho hrob na hřbitově u kostela sv. Barbory patří k nejnavštěvovanějším.
Martina Matušková, Státní okresní archiv Plzeň-sever se sídlem v Plasích
Reference a odkazy
Prameny a literatura:
Státní okresní archiv Plzeň-sever se sídlem v Plasích, fond Wonka František /nezpracováno/.
LIŠKA, Jaroslav. Před 100 lety se narodil František Wonka: stručné ohlédnutí za životem a dílem vzácného kněze a historika, který 42 roků v Manětíně věrně působil. Archivní zpravodaj, 2000, č. 2−3, s. 15−16.
MATUŠKOVÁ, Martina. Kronika: V dubnu letošního roku uplynulo 40 let od smrti Františka Wonky,… Kronika regionu: Kralovicko * Manětínsko * Plasko, 2006/7, roč. 5, č. 4, s. 3.
Mgr. Martina Matušková působí jako vedoucí Státního okresního archivu Plzeň-sever se sídlem v Plasích.